Celý set vznikal během mých návštěv rodičů v Trutnově, městě ležícím na úpatí Krkonoš, kde jsem vyrůstal. Její název Trautna je jeho hovorovým názvem, vycházejícím z místního německého dialektu.

Tvarosloví objektů formovala potřeba jednoduchosti a tvarové čistoty, spolu s určitou melancholickou poetikou spojenou s tamním krajem a dětstvím. Touha návratů do důvěrně známých lesů, luk a hor, se mísila s touhou po vytržení z urbanismu tehdejší prahy, jejíž atmosféra jakoby strnula v hledání identity devadesátých let. Výrazové prostředky tehdejší modernity už nemají schopnost odpovídat diskursu. Chybí poetika, jemnost, snovost, klid a určitá tišící důvěrnost. Jejich absenci jsem se Trautnou pokusil zaplnit.

Set měl premiéru na Designbloku 2010. Přijetí ze strany odborné veřejnosti bylo skvělé, ale běžné publikum se cítilo spíše v rozpacích. Pozitivních reakcí nebylo příliš. Rozporuplné byly textilní kabely připomínající staré žehličky, staré žhnoucí žárovky i samotné zpracování akcentující klasické truhlářské spoje. Pro některé byl tento výraz tak zoufale nemoderní, že na přehlídce designu, dle jejich názoru, neměl co pohledávat. Nicméně už za rok se podobná estetika etablovala ve stále více obměnách.  Za dva až tři roky pak její vlna prošla společně s hipster-kulturou celou Evropou.

Hodnota setu Trautna možná až tolik nespočívá v její dnes už důvěrné estetice, ale spíše v jejím zrodu, kdy na krátký čas mohla být jednou z prvních vlaštovek proudu, který dnes ovlivňuje prakticky celou vizuální kulturu.

via Tomáš Bém 

 

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+Email to someone