Rodinný dům na nejvýše položeném pozemku v rodné vsi si Eliška s Milanem postavili ve stylu odlehčeného chaletu. Na první, druhý i padesátý čtvrtý pohled – protože člověk od něj zrak jen tak odtrhnout nedokáže – vypadá přesně tak, jak bychom čekali od domu člověka, který staveb z těžkého dřevěného skeletu realizoval více než stovku.

Táta je stavař, bratr truhlář, začínal jsem s nimi stavět už na škole. První dům jsem postavil asi před jedenácti lety, dnes jich stavíme kolem patnácti ročně. Dům jsme si navrhli sami. Od začátku jsme chtěli horský styl, horskou chatu – takový chalet. Ne úplně těžký, klasické chalety mívají přece jen těžší atmosféru, s drásaným dřevem a tak. Chtěli jsme, aby to tu bylo příjemné na dlouhodobé bydlení.

Vždycky jsem si říkal, že až budu stavět svůj dům, bude to těžké. A také bylo, za definitivní jsme považovali asi až sedmou verzi, a to jsme se u všech možných variant na většině věcí shodli. Člověk je přece jen svým řemeslem postižený. Na vážkách jsme byli s prosklenými plochami. Eliška nemá ráda „výkladní skříně“ a chtěla sklo aspoň rozčlenit, aby to nebyla jednolitá tabule. Ale k těžkému skeletu velká skla patří a každý, kdo zpočátku váhá, nakonec připouští, že zvyknout si trvá asi tak pět minut. Navíc máme venkovní rolety, a pokud bychom chtěli soukromí, můžeme je stáhnout. Vlastně je využíváme jen v létě kvůli zastínění, udrží teplotu do 25 °C, i když je venku ke čtyřicítce, samozřejmě pokud nevětráme a nepouštíme si sem teplý vzduch zvenčí.

via Ateliér TFH

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+Email to someone